Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil dne 4. 10. 2018 tiskovou zprávu k rozsudku ve věci C-105/17 Komisia za zaštita na potrebitelite v.Evelina Kamenova, ve které informuje, že osoba, která na internetovém portálu zveřejní určitý počet inzerátů na prodej zboží, nemá automaticky postavení „obchodníka“.
Z rozsudku vyplývá, že v případném sporu, by totiž vnitrostátní soud měl vždy rozhodnout případ od případu na základě všech skutkových okolností, které má k dispozici, zda taková fyzická osoba, jako je např. E. Kamenova, jednala za účelem obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo svobodného povolání, přičemž zejména ověří, zda se prodej uskutečnil organizovaně, měl pravidelnou povahu nebo bylo jeho účelem dosažení zisku, zda se nabídka týká omezeného počtu výrobků, a musí přezkoumat právní status a technickou způsobilost prodávajícího.
Kromě toho, aby byla dotčená činnost považována za „obchodní praktiku“, musí vnitrostátní soud ověřit, že tato činnost vychází ze strany „obchodníka“, a dále, že je tato činnost jednáním, opomenutím, chováním, prohlášením nebo obchodní komunikací „přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktů spotřebiteli“.
Takovou činnost lze považovat za „obchodní praktiku“, pokud tato osoba jedná za účelem, který odpovídá její obchodní činnosti, podnikání, řemeslu nebo svobodnému povolání.
Článek 2 písm. b) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) a čl. 2 bod 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládány dle Soudního dvora Evropské unie v tom smyslu, že takovou fyzickou osobu, která na internetovém prodejním portálu zveřejní současně určitý počet inzerátů, v nichž nabízí k prodeji nové i použité zboží, jako je odpůrkyně ve věci v původním řízení, lze považovat za „obchodníka“ a takovou činnost kvalifikovat jako „obchodní praktiku“ pouze tehdy, pokud tato osoba jedná za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo svobodné povolání, což musí ověřit s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávaného případu předkládající soud.