Obnova řízení patří mezi opravné a dozorčí prostředky. Někdy jím lze zvrátit například i pravomocné rozhodnutí správce daně po provedené daňové kontrole.
Podle daňového řádu platí, že řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, jestliže
a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,
b) rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku,
c) rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, nebo
d) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení.
Nalézací řízení nelze obnovit z důvodů, za kterých lze podat dodatečné přiznání nebo dodatečné vyúčtování.
Nejvyšší správní soud řešil spor mezi společností Krajská zdravotní, a. s. a Ministerstvem financí v rámci kasační stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze, který se vztahoval k výše uvedené problematice, a to zejména k posouzení předběžné otázky.
Dne 6. 9. 2017 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek v daném sporu čj. 6 Afs 281/2016-86, který zveřejnil navíc ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Podle právních vět zveřejněných k tomuto rozsudku je důležité pamatovat na to, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o deliktu spáchaném na úseku zadávání veřejných zakázek není ve vztahu k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně závazným rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu § 117 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Jeho zrušení nemůže být samo o sobě důvodem pro obnovu řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Pro využití v daňovém řízení stojí také za povšimnutí např. body 22 až 33 odůvodnění rozsudku.