Fyzické osoby (rezidenti ČR) mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.
Za rezidenta ČR se přitom považuje osoba, pokud má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje.
Za fyzické osoby obvykle se zdržujícími na území České republiky se považují ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích; do doby 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu.
Bydlištěm na území České republiky se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.
Za nerezidenta ČR se pak považuje osoba, která není daňovým rezidentem ČR nebo osoba o níž to stanoví mezinárodní smlouva.
U fyzických osob (nerezidentů ČR) poté platí, že mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§ 22 zákona o daních z příjmů). Dále platí, že fyzické osoby, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, jsou daňovými nerezidenty a mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují.
Důležité je však mít na paměti mezinárodní smlouvy. Pokud by totiž bylo v mezinárodní smlouvě stanoveno rezidentství či zdanění příjmů odlišně, má přednost mezinárodní smlouva před zákonem o daních z příjmů.
Zajímavé praktické příklady k výše uvedené oblasti lze vyhledat např. na adrese https://www.financnisprava.cz/cs/dane/zivotni-situace/zacinate-podnikat v části JAK MÁM ZDAŇOVAT PŘÍJMY, JESTLIŽE MOJE PODNIKÁNÍ PŘESAHUJE HRANICE ČESKÉ REPUBLIKY?